Spolupráce lékaře a pacienta je pro úspěšnou terapii klíčová

Léčba

Mezi českými pacienty, nejen těmi, kteří trpí na onemocnění srdce a cév, se již dlouhou dobu rozšiřuje negativní trend: chodí k lékaři sice pravidelně, avšak jen pro recept na léky, které užívají. Tento postup však není a nemůže být vhodný pro žádnou ze zúčastněných stran.

Vztah pacient-lékař by měl být postavený na partnerské bázi. Pacient by se neměl obávat lékaři svěřit se všemi svými potížemi spojenými s chorobou. Ateroskleróza (tj. kornatění tepen), vysoký cholesterol či vysoký tlak totiž nebolí. Proto mají pacienti tendenci své zdravotní potíže zlehčovat nebo je s chorobou vůbec nespojovat (např. erektilní dysfunkce). S tím se může spojit i tendence léky zapomínat, vynechávat některé, které mají předepsané, nebo nedodržovat dávkování. Na nutnost dodržování správné medikace by měl lékař vždy upozorňovat. Ideální potom je, aby se pacient stal lékaři partnerem a na své léčbě se spolupodílel.

Mezi pacientem a lékařem je potřeba vytvořit důvěru, jen tak může být spolupráce mezi nimi úspěšná. „Má-li pacient dobře spolupracovat, musí vědět proč. Jakmile ví, proč by se měl léčit, může začít o léčbě uvažovat a následně ji přijmout,“ říká profesor MUDr. Richard Češka, předseda České internistické společnosti a garant projektu Srdce v hlavě. Pacient tedy musí vědět, proč se léčí, proč má předepsány zrovna tyto medikamenty, a co má dodržovat, aby léčba byla úspěšná.

Lékař by si měl proto ve svém nabitém programu najít chvilku, aby s pacientem pohovořil a probral jeho možnosti, třeba i volnočasové. Pro pacienty s nemocným kardiovaskulárním systémem, vysokým cholesterolem a tlakem je totiž často důležité také to, aby upravili svůj životní styl. „Pokud má někdo odpor k běhání, ať jezdí na kole nebo plave. Stejné je to s dietou, nemá smysl pacienty vystrašit tvrdým požadavkem na snížení váhy. Vždy je třeba přistupovat k pacientovi individuálně,“ dodává profesor Češka.

Závěrem lze říci, že zodpovědnost za výsledek léčby leží na obou stranách hřiště. Lékař by měl pacienta individuálně posoudit a „ušít“ mu léčebný program „na míru“. Léčebné schéma by mělo být co nejjednodušší, aby pacient na léčbu nezapomínal a léky se mu snáze užívaly. Zároveň by měl pacienta správně poučit o prevenci KV onemocnění a o možných rizicích, spojených s nesprávným užíváním či zapomínáním. Na druhé straně pacient s vysokým krevním tlakem a/nebo s vysokým LDL cholesterolem by neměl podceňovat potenciální riziko a dodržovat lékařem předepsanou léčbu a preventivní doporučení.

Zdroj: Žena-In [online], dostupné zde

19. 3. 2020